5 zajímavostí o selském životě, které nelze vidět v národopisných muzeích

Mnoho etnografických muzeí se snaží co nejvěrněji znovu vytvořit atmosféru rolnického života. Ale uvidíte tam jen hezčí a dezinfikovanou verzi. Domy obyčejných dělníků ve většině případů vypadaly daleko od toho, jak vypadaly, a někdy je velmi obtížné demonstrovat skutečnou stránku selského života.

Zveme vás, abyste se seznámili s málo známými fakty selského života, které v muzeích neuvidíte, a ponořte se do atmosféry minulosti.

Obsah článku

Topení
Okno
Domácí interiér
Podlahové krytiny
Tkanina

Topení

V té době existovaly dva způsoby vytápění domu: černobílé. Nejběžnější však byla první možnost:

u „bílého“ vytápění je spotřeba dřeva vyšší;
černá metoda vyžadovala méně palivového dřeva a vzhledem k tomu, že mnoho rolníků nemělo pilu, bylo velmi obtížné připravit polena.

Samozřejmě, aby bylo možné zapálit černá kamna, bylo nutné mít speciální dovednosti. Nelze rozdělat silný oheň, aby z ústí kamen nezačaly vylétávat nebezpečné jiskry, a k podpalování, aby nedošlo k popálení, se používá pouze důkladně vysušené palivové dříví z borovice, osiky nebo olše.

Neměli bychom si však myslet, že naši předkové byli tak chamtiví a nevzdělaní, že dovolili kouři, aby zaplnil celý dům. Ve skutečnosti je topit „černo“ skutečná dovednost, kterou se ne každý může naučit.Tato metoda měla navíc ještě jednu výhodu – kouř vstupující do místnosti dezinfikoval vzduch v místnostech a v době nedostatku léků a antibiotik to byl silný argument ve prospěch „černé“ metody.

Mnoho lidí věří, že v takových domech byl celý strop, stěny a obyvatelé černé sazemi, ale to není zdaleka pravda. Při správném podpalování byla sazemi pokryta pouze část zdi vedle kamen. Systém ventilace a odvodu kouře zde byl velmi dobře promyšlený, prověřený staletími každodenními a stavebními zkušenostmi lidí. Kouř, hromadící se pod stropem, klesal jen do určité a vždy konstantní úrovně.

Okno

V těch oblastech, kde řádila zima, se stavěly takzvané dýmovnice. Nepředstavovali si cihlový komín, a proto je vypálili „černou“ metodou. Jedním z rysů takových domů je absence oken. Alternativou jsou malé otvory ve stěnách, aby kouř stále nějak unikal z místnosti. Mimochodem, po zahřátí pece byla taková „okna“ stále něčím ucpaná, aby udržela teplo po dlouhou dobu.

Domácí interiér

Atmosféra byla mnohem řidší, než jaká je prezentována v etnografických muzeích. Středem pozornosti byla samozřejmě kamna. Tam byl také červený roh, kde byly umístěny ikony. Mimochodem, stojí za to říci, že tato oblast vždy zářila čistotou a pořádkem.

Podél zdí byly umístěny lavičky, na kterých se nejen sedělo, ale i odpočívalo. Poličky na nádobí ale prakticky nebyly. Na podlaze se ukládalo kuchyňské náčiní a místo šatní skříně používali rolníci truhly.

Podlahové krytiny

V muzeích mají selské pokoje často dřevěné podlahy, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo. Ve skutečnosti typ podlahy diktoval skutečné umístění domu.Například ve většině případů šlo o písčitou podlahu: byla zhutněna tak silně, že spíše připomínala kámen. Někdy se ale chatrč i zaryla do země.

Podlaha byla hliněná, půda byla dobře zavlažována a zhutněna. Po nějaké době to bylo docela těžké. Dveře byly vyrobeny z kmenů rozdělených na dvě a vytesaných.

Tkanina

Oblečení rolníků bylo mnohem jednodušší, než nám ukazují ve filmech a dokonce i ve stejných muzeích. Okamžitě stojí za to říci, že všechny tyto elegantní a sněhově bílé vyšívané košile, košile a letní šaty, barevné šátky na hlavu jsou možná slavnostní možností oblečení, ale ne každodenním oblečením pro člověka, který tráví spoustu času prací s rukama.